HP - Deník Čistokrevné

25. února 2012 v 18:13 | Tom Thomson


23.7.
Je týden před začátkem školního roku v mé nové škole v Bradavicích a dozvěděla jsem se hrůznou zprávu, kterou jsem musela v klidu příjmout.
V něděli k nám domů přišli Malfoyovi na oběd. Sice jsem Draca už znala, když byl malý chlapec. Dříve byl hodný a laskavý a pak se něco stalo. Nevím co. Nevím absolutně nic. Aby bylo jasno, moje rodina se jmenuje Carrik si zaládá na tradici a tím pádem jsem i čistokrevná. A můj otčín se rozhodl naši větev rozšířit o Malfoyovit. A těm kterým to už došlo jsem snoubenka Draca Malfoye. Ano, je tomu tak ikdyž nechci. No jo co naplat.
Oznámil mi to jako hotovou věc. Připadalo mi to jako náhražka za oběd. Byla jsem trochu mimo a na Dracovi to bylo vidět také. A pak to šlo podle šlo podle otce. Dali nám prstýnky a oficiálně oznámili, že jsme snoubenci. Dracův prsten zobrazoval našeho orla mořského - náš rodinný znak. Můj zase jeho - hada. V každém byl oranžový drahokam s runou.
Měla bych se přinejmenším zmínit, že jsem přestoupila z Krásnohůlek, kvůli této ošimetné záležitosti. Je mi patnáct let a moje kolej, no to se teprve dozvím. Přátel taky moc nemám, za to může můj skvělý otčín. Dříve jsem jich měla habaděj a teď? Nic. Absolutně nic. Krom toho je teď na scéně nějaký Potter a jakmile nějaký z čistokrevných slyší jeho jméno šílí, krom mě a mých bratrů. Mě je to vlastně jedno. Nikdy jsem necítila proti nikomu žádnou zášť, dokonce ani k H.J. Potterovi.
Abych dokončila kapitolu s Drakem. Otec s matkou mi řekli, že mám chránit Draka svým vlastním životem. Poklepal mi na prstýnek a ten se rozzářil a jí nic netušila.
A těm kteří teprve teď začínají číst bych měla říci o mé povaze. Dělám jen to co musím dělat, nikomu jen tak nedělám problémy. Snažím se nevyčnívat, spíše splynout s okolím, ale zase provlém. Jsem čistokrevná a tak to moc nejde. Mám ráda legraci a zábavu. Jsem přátelská ikdyž tomu můj vzhled nenasvědčuje. Tmavě hnědé kaštanové vlasy zakroucené na konečcích do vln. Žluté orlí oči, ikdyž nevím jak jsem k němu přišla.
Otec tvrdí, že je máme od předků, tím mysleli orla. No v tomhle měl pravdu. Dokáži komunikovat s orli. Hnědé kaštanové vlasy doplňuje oválný obličej s úzkou pusou. Většinou jsem tichá, ale nenechám nikoho si do mě kopnout. Jinak moje celé jméno je Elea Emma Carrik S dnešním zápisem končím. Zítra brzo vstávám. Musím si jít koupit věci do školy na Příčnou ulici.
Vaše Elea E. Carrik
---
Bylo pondělí 24.8. a Elea se vydala do Příčné ulice. Převlékla se do khaki trička s nápisem ACDC, kostičkované košile, čín a modrých džín, do ruky si vzala hábit. Nasedla do autobusu a za 15 minut stála před Černým Kotlem. Eleonora bydlí na okraji Londýna v sídlu patřící její rodině.

Jakmile vstoupila nastala vlna ticha, ale pak se ihned rozmluvili. Povzdechla si teď když se objevil znak Smrtijedů na Mistrovství Světa ve Famfrpále zase si na ní budou všichni ukazovat. Vzadu za hospodou hůlkou vyťukala kód a zeď se rozestoupila. Rychle na sebe hodila fialový hábit s stříbrným vyšíváním po krajích, límec a i mořským orlem vyšitého na zádech. Zeď se zatím rozestoupila a ukázala jí cestu do Příčné ulice. Jako první vzala krejčovství a nechala si ušít nový plášť, zatím bez znaku koleje. Pak vytáhla pergamen a přečetla si co všechno si má koupit do čtvrtého ročníku, kam přestupovala
.
Seznam věcí do čtvrtého ročníku:
1 měděný kotlík velikosti 2
5dkg levandule
10k nejkalu
3l výluhu pelyňku z diva
25 křidýlek běláska zelného
....

Učebnice přeměna 4. ročník
Učebnice lektvarů 4.díl Lékařství
Obrana protio černé magii
...
Povinná četba:
Hystorie zvířat
Doodly Markus - autobiografie
Famfpál věků - Jonas Meck
Nejznámější bystrozorové 18. století
Motýl bez křídel - poezie
.... + XI dalších knížek.

Protlačila se rušnou ulicí a šla si koupit věci do lektvarů. Všechno bylo obvyklé až do té chvíle, kdy potkala velice známého člověka. H.Pottera s jeho bandou Weaslových v knihkupectví. Potichu se vplýžila pro knížky a ihned stála u pokladny a platila. Sice chtěla strávit zbytek dne v knihovně, ale jí by si určitě všimli. Povzdechla si. UŽ JE TO TU ZASE. ZDRHÁM...pomyslela si a rozešla se ke dveřím. Zhruba 5 metrů od hl. dveří sebou sekla o podlahu. Na zemi totiž něco leželo, čeho si nevšimla, zakopla a udělala krásnou podložku na utírání bot. Teď se k ní přiřítila Ron.

,,Jsi v pořádku? Docela dobře padáš." zasmál se a pomohl jí na nohy.

To už tu byla i Hermiona. ,,Rone kam jsi zmizel." řekla ale jakmile uviděla jak pomáhá nějaké dívce na nohy tak se přiřítila také.

,,Je ti něco?" zeptala se Elei a podívala se na lišej na obličeji.

,,Ne jsem v pořádku. Já jen o něco zakopla." vysvětlovala honem. Chtěla už být pryč. Kdyby tohle viděl její otec a Draco oba by šíleli.

,,No umíš padat. Máš lišej na nose." vytáhla hůlku a chtěla jí to zpravit. Eleonora však zarazila.

,,Ne to dokážu sama." odmítla pomoc a vyndala svoji hůlku z rukávu a jen si poklepala na nos a lišej byl v tu ránu pryč.

,,Ty jsi něřekla žádné zaklínadlo?" zeptal se s údivem Ron. Hermiona to chtěla taky vědět.

,,V hlavě." a poklepala si na mozek. Tihle lidi se ji pomalu začínali líbit, to jak byli milí. ,, Já už budu muset jít. Doufám, že Vám není nic po útoku na mistrovství. Dávejte na sebe pozor. Pořád tu jsou kolem." varovala je. Mrkla na ně a zmizela v bílém oparu doprovázené vůni levandule.

Hermiona se podívala na Rona. Ten však pokrčil rameny. Pak si všimnul knížky na zemi co tu upustila když šikovně padala. ,,Čtvrtý ročník?" zeptal se s údivem. ,,Hermiono není to hodně na třetí ročník. Je stejně stará jako my. A umí se přemístit bez teletaxu. Doopravdy něco." a obdivně zavískl.

,,Rone, ale ji jsem na škole u nás v koleji neviděla. Nejspíš je v Zmijozelu, podle toho mořského orla, kterého měla vyšitého na zádech. Patří rodině Carrik, čistokrevné. A taky nás varovala. Kdo to jen může být?" podbala se na hlavě.

,,Hmm..." souhlasil Ron a vzal učebnici 4. ročníku do náručí. ,,Budeme ji muset najít ve škole, abysme jí to mohli vrátit." Hermiona už s ním chtěla souhlasit, ale někdo vyšel ze zadní části obchodu.

,,Hele lidi, co tady vyvádíte?" zeptal se Harry, kterému to připadalo divné, že oba jeho nejlepší přátelé náhle zmizeli.

,,Už nic." odpověděl v klidu Ron a pustili se do hledání knížek.

Elea se přemístila k sobě domů. Nikdy nikomu neřekla, že to umí, no až na paní Maximu, ještě když byla u Krásnohůlek. Byla vlastně první co si toho všimla. Objavila se u sebe v pokoji. Hodila všechny věci do kouta a lehla si do postele. Přemýšlela jestli neřekla hodně. Povzdychla si a zavřela oči. Přemýšlela proč se narodila do takovéhle rodiny. Čistokrevné rodiny spojené s Voldemordem a těmi nejhoršími. Přála si být klidně i mudla a hlavě nevědět o tomto společenství, samozřejmě o Voldemortovi.



Bylo první září deset hodin ráno, vše říkalo, že dnes bude krásný den. Vítr jemně vál a ptáci cvrlikaly v nejbližším parku, jako o závod. Elea Emma Carrik se chystala vstát, ale vůbec se jí nechtěla, ale co naplat. Do školy se musí. S velkým přesvědčováním vstala a oblékla se do oblečení, co si předchozí večer stihla připravit aneb zelenou sukni s punčochami béžové barvy, halenku v hnědé barvě a černé bolerko. Učesala a sepla si rychle vlasy, vyndala z pokoje svoje zavazadlo do Bradavic.

,,Slečno Eleo dobré ráno." řekla domácí skřítka Gy, která zrovna šla kolem.

,,Dobré ráno, Gy." řekla Elea a zářivě se na ni usmála. Gy to jako obvykle vykojijelo a ihned vzala její zavazadla a odnesla do předsíně domu. Elea sešla schody, vešla do jídelny, kde ji hlasitě přivítali její mladší sourozenci - dvojčata.

,,Ahoj Elei." pozdravili ji současně oba dva. Byl to takový jejich zlozvik mluvit to stejné, co říkal ten druhý ve stejnou chvíli.

,,Dobré ráno kluci." odpověděla jim a zasedla vedle nich na židli. Domácí skřítkové jí ihned naservírovali báječnou snídani. ,,Děkuju." poděkovala jim a ti se, stejně jako Gy, rychle vypařili.
,,Víš, že kdyby tohle věděl otec, že by tě potrestal?" zeptal se Alex.

Elea kývla. Samozřejmě to věděla, ale ráda porušovala otcova pravidla. Ale samozřejmě, to co říkala domácím skřítkům myslela upřímě. Viděla je jako sobě rovným. Byli to oni, kdo jí uzdravovali zranění, když se jako malá poranila, byli ti, kterým vše říkala a vždy věděla, že to nikomi nepoví.

,,Tak by si měla dávat pozor." nabádal ji Danny.

Elea se upřímně zasmála, tohle se nestávalo často. ,,Neříkej mi, že ty se o mně bojíš. Ty velký Danny Robert Carrik. Já pukám smíchy." zasmála se a konečně se zakousla do toastu.

,,Pukáš, tak to chci vidět." ozval se hlas za dveřmi. Všichni čtyři se otočili a uviděli svého nejstaršího bratra. Ten stejně jako Elea přestupoval, ale ne z Krásnohůlek, ale z Krunvalu.

,,Fakt vtipný Matte, jako bych to dokázala." řekla ledabyle a už se nenechala rušit při jídle. Pak stejně jako, když přišla Elea, přiběhli skřítci a dali mu snídani. A pak stejně jako Elea jim poděkoval.

Danny se podíval na Alexe, který se ládoval zrovna rohlíkem s nutelou. ,,Naši sourozenci se pokoušejí zabít."

,,Jsou šílení." poznamenal Alex. Pak se na sebe Elea a Matt na sebe podívali, pouze pokrčili rameny a zakřenili se.

Matt a Elea, byli si velice podobní. Rádi četli knížky, rádi poslouchali vážnou hudbu, rádi si povídali a uznávali všechny vtípky, naslouchali jeden druhému, trávili společně hodně času a hlavně nechtěli být čistokrevní.

,,Kluci, doufám, že máte všechno připravené do Bradavic." Kluci kývli a ládovali dál do sebe lahodnou snídani.

Elea zatím vstala uklidila po sobě talíře a hrníčky. ,,Tak já ještě jdu do pokoje, pro Wana. v kleci nikdy nevdrží." a už se chystala vyjít z jídelny, ale Matt ji chytil za rukáv.

,,Máš se ještě stavit do otcovi pracovny, chce si s tebou ještě promluvit. Draco." řekl potichu.

Elein obličej potemněj. Kývla. ,,Rozumím, takže za pár minut v předsíni."
,,Drž se." zašeptal, ale byl si jistý, že ho jeho sestra slyšela, protože zvedla palec nahoru.

Elea šla tmavou chodbou až k otcově pracovně. Ze stěn na ni koukali, její předci. Staré zešedlé tváře, které ji s opovržením pozorovali. Byla si jistá, že věděli o všem, co v tomhle domě dělala. Od děkování domácím skřítkům, či učení se bílé magie. Povzdechla si, zaťukala a vzala za kliku otcových dvěří. Její otec seděl za stolem a něco hořečně hledal. Ani ji nepozdravil. Elea si pouze sedla do křesla před stolem a čekala až si jí otec všimne.

,,Dobře Eleo, tady máš papíry pro Brumbála, kvůli tvému přeřazení." řekl velice hluboce a podal jí obálku zapečetěnou jejich rodinným znakem. Elei pouze kývla, jako že rozumí. Vždy byla nerada v přítomnosti otce. Sice nebyl označkovaný smrtijed, ale měl k tomu blízko. ,,Nezapomeň, že jsi tam kvůli Dracu Malfoyovi." přippoměl jí.

,,Ano vím otče." znovu kývla a už si přála být pryč z této místnosti. Tmavé zákoutí místnosti se na ní jako vždy dívali a zkoumali, jestli něco nemá.

,,Víš, že máš Draca chránit svým vlastním životem. Byla by to velká ztráta, kdyby se mu něco stalo" řekl velice ustaraně a upravil si svůj poloknírek na bradě

A byla by to pro tebe velká škoda, kdyby se mě něco stalo. Jsem pro tebe jen subjekt, který slouží k tvým plánům?

,,Jeho schopnosti by mohli pánovi zla v budoucnosti hodně pomoc." řekl klidně a podíval se Elee do očí. Usmál se a ukázal prstem na dveře. Elea kývla, vstala ze křesla a došla ke dveřím. Vzala za kliku, ale když v tom zaslechla otcův hlas: ,,Dbej na to, aby se z tebe stala mocná čarodějka, ať je matka na tebe pyšná." Znovu kývla a ihned se vypařila z jeho kanceláře.

Tam se ihned opřela o dveře a těžce dýchala. On zmiňoval jejich zesnulou maminku. Tu, která zemřela před třemi lety. Byla to pro ní i její bratry velká rána do života. Otec pomalu smrtijed a jejich matka byla vlastně to jediné, čemu se dalo doma věřit, kromě domácích skřítků. Musel ji zmiňovat zrovna teď. Už dlouhou dobu vnímala jak jeho slova ji strašně ovlivňovali. Chtěla se mu vzapřít, ale šlo to velice těžko.

Mami, jak jsi tu jen mohla žít. co tě tu tak dlouho drželo. Jak jsi mohla mít ráda takového člověka. Vadilo ti jeho spojení s Pánem zla. Jak si to jen mohla tak dlouho vydržet?

Z jejího přemýšlení ji přerušil její mladší bratr Alex. ,,Elei!" volal na ní z haly. ,,Za chvíli bude jedenáct, musíme na nádraží." volal hlasitě.

,,Jasně, hned jsem dole." zavolala zpět na něj a doběhla do svého pokoje. Vyšla na balkón a uviděla svého nejvěrnějšího přítele Wanu - mořského orla. ,,Budeme muset jet. Do Bradavic." řekla mu orlím jazykem, to byla právě jedna ze schopností co se dědila v jejich rodu v ženské linii.

,, Madame Elei, jsem tak rád, že jste si pro mě přišla. Už jsem si začínal bát, že mě dáte do klece." řekl jí své největší obavy. Vzlétl a usadil se jí na rameni.

Elea se usmála. Byl to její nejvěrnější přítel, od té doby, co její otec odehnal všechny její přítelkyně v Krásnohůlkách. ,,Já bych tě nenechala v kleci. Vím, jak ti vadí." řekla a pohladila ho pojednom křídle. Sehla se k židli, kde měla tašku přes rameno, která byla očarovaná, takže se do ní dalo dát více věcí než do jiné. Přehodil asi ji přes rameno a došla ke dveřím pokoje. Naposled se podívala na pokoj. ,,Na Vánoce se vrátíme." řekla potichu.

,,Madam Elei, vše bude v pořádku. Nebojte se, vše se zpraví." řekl Wana, když se jí snažil uklidnit.

,,V to doufám." a zavřela dveře svého pokoje a seběhla do haly. Tam už čekali její bratři. Ti nejmladší mírně nervózní, protože to byl jejich první den. A Matt toho samozřejmě využil a utahoval si z nich. Jakmile však uviděli Eleu, tak ihned přestalii.

,,No konečně." řekl naštvaně Danny a přešlápl si. ,,Jestli vůbec stihneme vlak a jestli ne, tak je to tvoje chyba."

,,Jasně, jasně." a rozcuchala mu vlasy. ,,Ale pravda musíme to stihnout." podívala se na hodinky za čtvrt hodiny jedenáct. Přes Londýn to nestihnou, nakonec začínala dopravní špička. Letax v té oblasti nebyl přístupný, to kvůli mudlům. No tak jedině. ,,Eril, mohla by jsi prosím přijít." řekla do prázdna. V tu chvíli tu stála malá skřítka.

,,Co si přejete má paní?" zeptala se. Prohlédla si všechny čtyři a přikrčila se.

,,Nemáš důvod se krčit Eril. Chtěla bych tě o něco požádat. Přenesla by jsi nás prosím na nástupiště 1 a 3/4, prosím." oznámila jí požadavek a Eril se usmála.

,,Jak si přejete má paní." Kluci se usmáli, věděli, že Elei něco vymyslí. Vždy s něčím přišla. ,,Musím Vás ovšem požádat, aby jste se mě chytli." řekla a nastavila malinké
ruce Mattovi a Elei. Ti se ji chytli a ukázali své ruce dvojčatům.

,,Ale co naše zavazadla?" zeptal se Alex s pohledem na nich.

,,O to se postará Gy." oznámila Eril. Alex kývnul. ,,Prosím zadržte dech." řekla jim Eril a v tu ránu zmizeli.

Znovu se objevili až na nástupišti, kde stál zářivý červený vlak jedoucí do Bradavic. Čarodějové a čarodějnice na nástupišti se ohlédli, kdo sem přicestoval. Tahle oblast byla tvláště zabezpečená a hlavně kvůli přemísťování.

,,Wow!" ujelo dvojčatům naráz. ,,To je úžasný!"

Elei se usmála, ráda vyděla své bratry šťastné. Otočila se, aby poděkovala Eril, ta však tam už nestála, místo ní tam byli jejich zavadla. ,,Děkuji Vám." řekla do vzduchoprázdna. Usmála se.

,,Tak a jdeme dát kufry do nákladového prostoru." oznámil Matt a všichni čtyři sourozenci popadli svá zavazadla a rozešli se k nákladovému prostoru na konci vlaku. U dveří tam stál statný chlapík a skládal je všechny na jednu velkou hromadu.

,,Tak podejte mi je." a ukázal na jejich zavazadla. Zářivě a příjemně se na ně usmál, když si od nich bral kufry. ,,Asi jdete poprvé do Bradavic co? Nové kufry." Alex a Danny vesele přikývli. ,,Tak hodně štěstí." popřál jim a bral si dál další zavazadla.

Pak si našli prázdné kupéčko, pohodlně se usadili a čekali až se vlak rozjede. Nikdo je nepřišel vyprovodit, nikdo se nepřišel rozloučit, nakonec proč, že ano. Dvojčata vytáhli karty a začali proti sobě hrát válku. Matt načal novou knížku s jménem 100 důvodů proč nezabíjet komáry a Elei. No ta jednoduše usla opřená o okno. Wana si zatím sedl nahoru na zavazadlový prostor.

,,Miláčci dáte si něco?" zeptala se starší paní s vozíkem plných sladkostí, která probudila Elenu ze snění." Trochu sebou škubla a podívala se na hodinky tři hodiny odpoledne. Podívala se na kluky všichni byli oblečení v hábitu.

Dvojčata ihned vyskočila a vyžádali si od paní deset čokoládových žabiček, čtyři krabičky žertíkových lentilek, kyselé gumy a dalších pár sladkostí. Matt jim podal peníze, ti ihned zaplatili a vrhli se na sladkosti.

,,Chceš taky Elei?" zeptal se Alex a nabídl jí celou krabičku žertíkových lentilek. Kývla a vzala ji od něj. Otevřela ji a vzala první lentilku. Měla štěstí, protože chutnala jako čokoláda.

,,Koukám, že jste se už převlékli." řekla a všichni přikývli. ,,A Malfoy tady nebyl, že?" zeptala se s obavami. Vstala a začala hledat svoji tašku.

,,Neboj sestři tvůj snoubenec o tebe neměl žádný zájem." odpověděl jí Matt s čokoládovou žabkou. ,,Myslím, že se to stejnak rozkřikne. Ať Krásnohůlky, Krunval nebo Bradavice, drbny jsou všude, takže by jsi měla čekat zajímavé pohledy ze všech stran."

,,No jak si řekl, drbny jsou všude." souhlasila s ním a ze své tašky vyndala hábit černé barvy zatím beze znaku. Podívala se na Wana, jestli jde s ní, ten kývl a přistál jí na rameni. ,,Jdu se převléct, takže za chvilku tu budu." oznámila jim a zmizela jim z dohledu. Vyšla na chodbu, tam bylo vylidněno. Zdálo se, že paní se sladkostmi, na několik minut zkrotila bandu děcek ve vlaku. Prošla celou chodbou. Z některých kupéček se ozýval smích a z některých ticho. Pokrčila rameny a došla na záchůdek, kde za sebou zavřela a zamkla dveře. Wana se usadil na držátku ručníku a stále mlčel.

,,Wane děje se něco? Vždy jsi ukecaný." zeptala se Elei a začala se převlékat do hábitu.

Mořský orel se neklidně pohnul. Povzdechl si. ,,Stále nesouhlasím s tím vaším zasnobením. Tvůj otec tě jen využívá. Jsi si toho vědoma, že Elei."

Elea si na sebe právě brala černou přehýbanou sukni. Wana ji vždy viděl do srdce. Pomalu kývla. ,,Jsem si toho vědoma. Až budu plnoletá odejdu společně s bratry z domu a už se tam nikdy nevrátíme. Nechci bohatství, nechci být čistokrevná, chci být prostě jen Elea Emma Carrik. Nakonec Carrik bylo mamčino rodné jméno, jenže otec si ho přivlastnil. Chtěla bych naše jméno očistit, ale otec má nademnou velkou moc. Nedokáži mu vzdorovat. Je, jak to říci..." hledala to správné slovo, jak vyjádřit ten pocit, když mu nedokáže vzdorovat.

,,Jako by ti vlezl do hlavy." doplnil ji Wana.

,,Přesně." souhlasila. ,,Nedokáži mu, ikdyž jakkoli chci, nedokážu mu vzdorovat." povzdychla si a natáhla si na sebe halenku a připla kravatu.

,,Nitrozpyt..." zamumlal Wana.

,,Co jsi říkal, mluvil jsi potichu." řekla Elea a dostala se k zrcadlu. Rozpustila svůj culík. Její vlnité vlasy ihned dopadli na její ramena. Upravila si ofinu a pramínky, které neposlušně vystávali ven.

,,Až v Bradavicích." odpověděl jí Wana a znovu jí sedl na rameno. ,,v Bradavicích začne nová epocha pro tebe. Budeš dost silná na to,aby jsi vzdorovala svému otci."

Elei se otočila a podívala se Wanovi do orlích očí. Viděla, že to myslel vážně. ,,Okey." řekla zmateně a vyšla společně s Wanem a jejími věcmi ze záchodku ven, kde se zatím udělala fronta. Všichni na ní civěli. Byla si jistá, že ji slyšeli mluvit s Wanem. A k tomu Wan. No, kdo normálně nosí na rameni mořského orla a ještě si s ním povídá? Těžko někoho takového znaly a k tomu neměla na hábitu znak. Pomalu se proplížila uličkou u záchodu a stála znovu sama. Otočila se a slyšela hlasy dívek, jak se o ní baví.

,,Budeš si na to muset znovu zvyknout. V Krásnohůlkách to bylo stejné." chlácholil ji Wan.

Elei přikývla. ,,Však já vím, ale je hrozné, někomu říkat, že tě slyším jen já. Je pravda, že skřehotám, když s tebou mluvím, ale jsem to já." povzdychla si, chtěla jít v klidu dál, ale z jednoho kupéčka se vyvalil rusovlasý kluk a málem ji porazil.

,,Jéé, promiň." začal se hned omlouvat. Pak si, ale něco uvědomil. ,,Ty jsi ta, ta co byla v knihkupectví. Hermiono!" zavolal. Elea se na něj zmateně podívala a pak si taky uvědomila, kdo je. To je ten Weasly, ten co je kolem Harryho Pottera.

Z kupéčka se vyhrnula dívka s vlnitými vlasy a podívala se na ni. Jako první se podívala na Wana a pak na Eleu. ,,No Rone?" zeptala se.

,,To je ta." náhle si uvědomil, že nezná její jméno. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se.

Elei se na něj podívala jako z višně. Málem ji porazí, začne o ní mluvit jako o té a pak se zeptá na jméne. No..

,,Radši pojďte dovnitř." řekla hnědovláska a uhla se z dveří. Elea zmaateně za ní do kupéčka vešla. Ron za nimi zavřel dveře. Elea se objevila v příjemně vyhřátém kupéčku. U okna seděl, ten Harry Potter a vypadalo, že spí, ale opak byl pravdou.

,,Koho jste to jsem přivedli?" zeptal se a podíval se na ní svými modrými oči zahalenými brýlemi. Lépe se přel a prohlížel si nového příchozího.

,,No to bych taky rád věděl." odvětil mu Ron a sedl si vedle něj. Hermiona si sedla napříč Ronovi a Elei nic jiného nezbývalo, než si taky sednout.

,,No, he..." podívala se na ně. Každý z nich se na i zářivě usmíval, snad kromě Harryho. Ten seděl a v obličeji měl neutrální výraz. ,,Jmenuji se Elea Emma Carrik." řekla a podívala se na ně, jak zareagují. Její rod byl velice známý, no když Vám tatíček pracuje na odboru záhad jako šéf, kdo by se divil, že?

,,Ron Weasly." nastavil jí ihned ruku.

Elea ji příjmula a mírně si poklepali rukou. ,,Elei." odpověděla mu. Náhle se ozval Wan. Pro ostatní to byl pouze skřehotání orla, ale pro Eleu ne.

,,A mě nepředstavíš?" ozval se dotčeně. ,,Jsem v přítomnosti Harryho Pottera, toho kdo se zasloužil přivézt Voldemorta, alespoň na kousek do hrobu."

Elei se zasmála. Tohle bylo poprvé, co se Wana něco dotklo. A nečekala, že zrovna tohle. ,,Dovolte, abych Vám představila samozřejmě i Wana, mého nejlepšího přítele." a rukou na něj ukázala.

Harry jako by zkameněl. ,,Ty umíš mluvit s ptáky?" vykřikl málem na ni. Velice ho to zajímalo, poprvé potkal někoho dalšího, kdo uměl mluvit s nějakým určitým zvířetem.

Elei se chabě usmála. ,,Jó, umím."

,,Harry ty se neumíš chovat. Nejdřív by jsme se měli alespoň přestavit." kárala ho Hermiona. Pak sama natáhla ruku k Elei a řekla: ,,Jmenuji se Hermiona Grangerová, kamarádka těchto dvou pak, kteří ani nevědí, jak se chovat v přítomnosti dam.

Elea se poprvé v jejich přítomnosti zářivě usmála. Její orlí oči, jako by na chvilku zmizeli. ,,Elei, těší mě." a poklepala si s ní rukou.

,,Harry Potter velice mě těší." a ten si dokonce stoupnul, takže musela taky.

,,Elei a Wana taky velice těší, že konečně potkal člověka, který se zasloužil alespoň na kousíček, dostat Voldemorta do hrobu." znovu se usmála.

,,Ty se nebojíš vyslovit Voldemortovo jméno, ikdyž víš, co se stelo na mistrovství světa?" zeptal se a oba dva si znovu sedli.

Elea zakroutila hlavou. Nikdy jí nevadilo nazývat věci či lidi jejich pravím jménem, ba dokonce ani Lorda Voldemorta. ,,No řekněme, že něco málo vím o tom vpádu smrtijedů a ne jen z Denního věštce."

,,Už jsem si vzpomenul. Říkala jsi něco o tom, když jsme tě poprvé potkali v knihkupectví, že si máme dávat pozor, ne?" zeptal se Ron a zkoumavě se na ni podíval.

Teď se ozval Wan. ,,Co jsi jim Elei řekla?"

Elea začala skřaplavě mluvit. ,,No, že si mají dávat pozor, že je pořád hlídají, že tu stále jsou."

,,Aha, že jsi mi to neřekla. Mluv klidně dál, nevěřícně na tebe koukají." řekl jí a zasmál se.

Elei se na ně nenápadně koukla. ,,Jsem divná, co? Mluvím s orly." Nervózně si poposedla.

,,Ne vůbec, nejsi. No .. spíš chci říci, že prostě neznáme kromě Harryho, že dokáže mluvit se zvířaty. Je to prostě nezvyklé." vysvětlil jí Ron. ,,Že Harry." a podíval se na něj.

Ten přikývl. ,,Když jsem poprvé promluvil s hade, tak si mě začala škola plést s potomkem Salazara Zmijozela. Bylo to hrozné, kamkoli jsem se hnul, každý na mě hned ukazoval. Ale když nad tím přemýšlím, chodíš k nám vůbec do školy, vidím, že nemáš na hábitu žádný znak koleje."

,,No, he... přestupuji do Bradavic z Krásnohůlek. No můj otec, jinak bych to nenazvala. Stejně jako můj bratr z Krunvalu." řekla nezávisle.

,,Ty jsi byla v Krásnohůlkách?" vykoktal Ron. V Bradavicích se táhla pověst, že holky z Krásnohůlek, mají tu nejladnější a nejkrásnější magii. A že všechny jejich holky jsou velice krásné. ,,To pak, když se na tebe koukám, to hned vysvětluje." řekl a v tu ránu dostal od Hermiony pohlavek.

,,Ronalde!" štěkla na něj.

,,Promiň, ale vždyť se na ni podívej, Hermio..." už to nedořekl a znovu dostal pohlavek.

Elea se společně s Wanem začali smát a to je zastavilo. Nemohla se přestat smát. Prostě ji dostalo, to jak se k sobě chovali. Tušila, že budou spřízněné duše, ale že až tak. Začalo se jí tady líbit.

,,Elei?" divili se ti dva, ale ona se smála dál. Pak jako by to sám osud chtěl, se dveře kupéčka a stál v nich překvapený a naštvaný Malfoy. ,,Eleo?" divil se. Harry a všichni se ihned postavili. Byli připraveni k boji. Kdykoli a kdekoli.

,,Vypal odtuď Malfoyi!" vyhrožoval mu Ron. ,,Zde nejsi vítán." řekl chladně.

Draco Malfoy se znovu, jako by se sám sebe snažil přesvědčit, že tohle není Elea. Že není v přítomnosti Harryho Pottera a jeho bandy. ,,Uhněte mi." pokoušel se dostat dovnitř, ale bránili mu v tom Hermiona a Ron.

,,Jak Ron řekl, tady nemáš co dělat." zopakoval mu Harry. S čímž Malfoy hlasitě nesouhlasil. Jeho a Elenin zísnubní prsten začali zářit. Elea se zatvářila zmateně, jejich prsteny byli sice blízko sebe, ale ne tak moc, aby se jako předtím rozzářili.

,,Elea je moje snoubenka." čímž všechny odzbrojil a konečně se dostal dovnitř kupéčka. ,,Eleo jdeme." rozkázal. Chytil ji za ruku a táhl pryč z kupéčka.

,,Draco, pusť mě. Já umím chodit sama. Au" vyjekla bolestí, protože ji Draco držel velice pevně, až jí do očí vhrkly slzy.

Wan neskrývaně nesouhlasil s chováním Draca k Elei . Vyletěl a přistál Dracovi na hlavě. Draco sice měl jednu ruku plnou, ale stále byl silný, takže Wana odhodil na sruhou část kupéčka.

Elei i přes sílu, kterou ji Draco držel se mu vysmekla a běžela pro Wana, který ležel na kusu sedačce, kde dřív seděl Harry. Vzala ho do náručí. Zdálo se, že nemá nic zlomené. ,,Wane, Wane odpověz. Wane!" pomalu už na něj křičela. Ten jí však neodpovídal. Elea se otočila a podívala na Draca, ten v ten okamžik odletěl na stěnu v úzké chodničce a byl tam přitiskl se na sklo a nemohl se hýbat, ale mluvit mohl. Vyděšeně se na ni díval. ,,Draco tohle ti neprominu!"

,,Elei.." snažila se ji uklidnit Hermiona, která se jako první probrala z toho, jak přimáčkla pomocí nevyřčeného kouzla Malfoye ke zdi. Ten se tam svíjel a pokoušel se z toho kouzla dostat. ,,Eleo promiň já nechtěl. Nechtěl jsem mu ublížit. Pusť mě!"

,,Ale chtěl! Dlouho se ke mně nepřibližuj. Neručím za sebe!" křikla na něj a vyběhla z kupéčka pryč. Pak Malfoy po cca 15 sekundách spadl dolu na zem. Ron, Harry a Hermiona se na něj dívali, jak pyšně si opucovává prach z černého obleku a odchází pryč.

Zavřeli za sebou dveře kupéčka a všichni tvrdě dosedli na sedačky. Jeden an druhého se podívali. Jako první pustila hradby Hermiona. ,,Viděli jste to? To, jak poslala Malfoye na stěnu, anižby něco řekla. A ta snoubenka, nemyslím si, že by v tomhle zrovna Draco lhal, je sice pitomec, ale v tomhle nikdo nelže."

Ron nesouhlasil. ,,Já si teda myslím, že Draco Malfoy je schopen všeho. Ale dnešek nám dal jeden důležitý poznatek. V Krásnohůlkách se učí něco navíc."

Elea běžela co jí síly stačili. Běžela ke svým bratrům. V hlavě proklínala Draca za to, co udělal jejímu příteli, Zranil Wana. Dveře se málem rozlétly, když je otevřela a Matt byl ihned na nohou. vzal ihned hůl, kdyby něco, ale když uviděl ubrečenou Eleu ihned ji schoval. Dvojčata zatím zavřeli dveře a dívali se na ty dva,

,,Co se stalo?" Elei, co se stalo Wanovi?" ptal se převzal si ho od ní a začal si ho prohlížet. Mírně mu zvednul křídlo, zkontrolovalvnější zranění.

,,Draco, Draco ho odhodil, on ho hodil na stěnu." vykoktala vyděšeně. ,,Matte co je mu? Jestli jo, jdu zabit Draca. Matte." začala s Mattem třást. ,,Matte."

,,Elei zklidni se. Má jen lehký otřes mozku, alespoň myslim. Ale chtělo by to zajít za učitelem Magických stvoření, aby ho zkontroloval. Vzal ho a lehce položil Elei na kolena. ,,Hlídej ho. Měl by se do pár hodin probudit, ale jen kdyby. Prostě ho hlídej." řekl vynervovaně.

,,Okey." přikývla a objala Wana. Bála se o něj. Tak moc až to bylo neskutečné. ,,Wane..." promluvila orlí řečí, ale neodpovídal. ,,Ať ti nic není. Wane." Pak po pár minutách možná citovým vyčerpáním nebo doknce i naštvaností usla.

Probudilo ji až pískání mašiny, jak brzdila. Pomalu otevřela oči, ale zjistila, že všechno je tak jako před tím. Wan ji ležel na klíně a v klidu dýchal. Vzhlédla, její bratři se už chystali k odchodu. Jako první ji zaregistroval Danny.

,,Už jsi se probudila. Mysleli jsme, že by jsme tě vzali do náručí, kdyby si spala dál." řekl a vzal Elee tašku. Chtěla zaprotestovat, ale Danny byl rychlejší. ,,Poneseš Wana. Já tašku." oznámil a všichni se začali strkat do dávno přeplněné chodby.

Když se pomalu dostávali k východu zeptal se Matt Elei. ,,V pořádku?"

,,Já jo, ale Wan." zajíkla se s obavami.

,,Ten to zvládne. Věř mi, ten tě nikdy neopustí. Je silný chlapík." povzbudil ji a řada se posunula o kus dál.

Když se konečně dostali chodbou, plných nedočkavých studentů, na perón uvítal je stejný obr jako u nákladového prostoru v Londýně. Měl v ruce velkou svítilnu a svolával k sobě prváky. Danny a Alex se nadšeně od svých sourozenců odpojili a šli k obrovi. Dvojčata se prodrali k obrovi a něco mu tam hořečně vysvětlovali. Ten se pak oddělil od prváků, kteří tam na něj čekali, jako poslušní panáci. Alex, Danny a obr došel k Mattovi a Elei a Wanovi.

,,Vaši bratři se ptali, jestli neznám nějakého veterináře, nebo učitele kdo umí léčit zvířata. No tak jsem jim řekl, že to já jsem já, ten učitel na Magická zvířata. No tak jsem tady. Říkali něco o orlovi, ukaž mi ho. " podal Mattovi svítilnu, který se pod její váhou prohnul.

,,Nic nemá zlomené, dýchá normálně, žádné vnitřní krvácení, no vidím to na ..." začal se přehrabovat v kabátě s mnoha kapsami. ,, Na na... tohle." a dal mu do zobáku jedno semínko. ,,Za chvíli by se měl probrat. A ať den odpočívá, bude v pořádku." řekl Elee. Pak se otočil na dvojčata a usmál se na ně. ,,Tak abysme šli ne?" Vzal si od Matta svítilnu a Danny mu ještě stačil hodit Elei tašku. Pak se jen dívali jak prváci odcházejí někam lesní pěšinou do lesa.

,,Vidíš já to říkal. Říkal jsem, že bude v pořádku." řekl Matt Elei.

Elea popotahovala. ,,Ani jsem mu nestačila poděkovat."

Wan se probral po cca 10 minutách, když seděli s pár dalšími lidmi v kočáře, který jezdil sám, do Bradavic. Ihned se ptal Elei, jestli se jí něco nestalo, čímž ihned dostal vynadáno, že se nestará a nestrachuje sám o sebe. Nevšímali si zkoumavých pohledů od spolujezdců, Matt dělal jako, že ji nezná a četl jako obvykle knížku. Wan si opět sedl Elei na rameno a vše se zdálo být jako před tím nebo to tak alespoň vypadalo. Mež se nadáli stáli ve velké síni, kam všichni starší žáci spěchali. Nastal tu problém, ani jeden nevěděli, kam si sednout. K havraspáru, Mrzimoru, Nebelvíru nebo dokkonce ke Zmijozelu?

,,Na co tady čekáte?" zeptala se vážně jedna starší profesorka s kloboukem na hlavě. Začala si je prohlížet, zvlášť Elei. Zase ten pták. ,,Posaďte se. Za chvíli začne ceremonie prvákům, nesnesu žádné vtípky." řekla ostře.

,,Paní profesorko, já bych chtěl říci, že my jsme nově přeložení studenti. Já z Krunvalu a sestra z Krásnohůlek." poznamenal Matt.

,,Mathew Paul a Elea Emma Carrik, jestli se nepletu?" zeptala se. Oba dva přikývli. ,,No tak to honem pojďte ke klobouku, ať Vás ještě na rychlo zařadíme." řekla a sourozenci si to za ní ládovali. Všechny pohledy ve Velké síni se na ně upřely. Moc často se nestávalo, že do Bradavic někdo přestupoval. ,,Prosím sedněte si jeden z Vás na stoličku, položím Vám na hlavu Moudrý klobouk, aby Vás rozdělil do kolejí."

Matt se podíval na Eleu, ta kývla a tak si sedl. Profesorka vzala moudrý klobouk a posadila mu ho na hlavu. Ten ihned ožil. ,,Á přestupní studenti, to se tu tak často nevidí. Tak co pak to tu máme. Hmm,...chýtrý a nadaný jsi dost, odvahu máš a jakou. Myslíš na svoji rodinu a přátele i přesto, že jsi čistokrevný... hmm... Tak to bude Nebelvír!" to poslední slovo málem vykřikl. A druhý stůl z leva zatleskal. Matt se na Eleu usmál a šel si sednout ke stolu. Tam ho všichni s údivem a radostí přivítali. Nestávalo se moc často, že by někdo z čistokrevných byl v Nebelvíru.

Profesorka kývla na Elei, aby si sedla na stoličku, kde před chvílí seděl její bratr. A opět nasadila Moudrý klobouk někomu na hlavu. A Moudrý klobouk nebyl dlouho potichu. ,, Ó tak to bude zajímavé. Jak se tak dívám hodíš se do všech čtyř kolejí, další student, kterého nevím, kam přiředit, stejně jako pan Potter. Necítíš jen tak k někomu zášť, odvahu máš a nadání stejně jako bratr máš na všechno, jsi ohleduplná, bystrá... kam tě jen mám zařadit." pak se ozvalo dlouhé Hmmm. Elea se otočila na Wana a toužebně na něj pohlédla. Ten klobouk ji uváděl do rozpaků, ale chtěla to vydržet. ,,Myslím, že škodu neudělám, když tě pošlu... do Nebelvíru."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tarei Tarei | Web | 8. března 2012 v 13:26 | Reagovat

wow O.O to je super!

2 Anette Anette | Web | 8. března 2012 v 18:22 | Reagovat

Po delším čtení mě začínala bolet hlava, ale jinak je to dobrý!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama