Září 2010

Skupina Mell

26. září 2010 v 19:42 | Ataliana Clare Destiny Month |  Hudební skupiny
Vytvoř si tričko s vlastním designem

Po třech letech utrpení

17. září 2010 v 18:45 | Ataliana Clare (Sabaku) Destiny Motnh
Uplynuli tři roky co musela Joi Raito (v překladu radost lehká), mít tvrdý tréning magie plus fyzický. Musela oputit všechny své přátele, rodinu a svého přítele který se jmenoval Raion Chairo ( v překladu hnědý lev) a teď měla čelem stát největšímu černému mágovi všech dob. Po celou dobu tréningu myslela na jeho slova: "Budu pořád na tebe myslet, i kdybys byla v nejtěší situaci. Stačí na mě pomyslet a  já ti pomůžu, ale pomatuj musí to být z hloubi duše. Jinak...milovat tě budu pořád." vždy když si na to vzpoměla musela potlačovat slzy. Šli už týden beze slova. Procházeli pouště, krajiny bez života bažiny, ale nikde neviděli ani živáčka jen ona a její učitelka. Podle Joi, byla její učitelka nejsilnější mág všech dob, ale její učitelka tvrdila jiné "Ty jsi ta která  zachrání tento svět, ty jsi k tomu ta pravá.. Je to na tobě vidět na první pohled jen hloupý by si toho nevšimnul." , ale i když jí tohle řekla vzhlížela k ní jako té nejlepší. Po chůzi, která trvala už od svítání se zastavily na spánek. "Tady se utáboříme na noc brzo ráno jdem dále." "Hai, sensei" a lehla si na trávu, kterou pro ní vytvořila její učitelka. Dala si pod hlavu svůj batoh a usla, protože opravdu byla ospalá.
Říká se, že člověku proběhne život před očima, když se blíží jeho konec, ale u Joi to bylo jiné. Ona se bála že nedokáže zachránit svět od démona co vyhlásil válku všem zemím Sadramalu. Bylo to už pomalu tři roky co si pro ní přišla Tin Liu její senseika, aby jí vše naučila, ale to předbíhám vezmu to pěkně popořadě.
Joi Raito se narodila 27.4.3062 v rodině která žila jako měšťani v městě Delt. Její rodina byla bohatá a tak si žila docela dobře. Vyšla základní školu, která trvala 7 let, ale během těch sedmi let se hodně stalo. Takže už zase od začátku. Joi Raito šla první den do školy a všimla si hezky vypadajícího chlapce. Jmenoval se Raion Chairo. Syn velice známého kouzelníka, ale on nestál o to aby se uči magii jako jeho otec. Každý den za ním chodili lidé a pořád od něj něco chtěli. On to otci řekl jasně: "Já nechci skončit jako ty. Ten který je každýmu jen pro pomoc a nemá čas na svého syna. Já vystuduji střední školu já nechci skončit jako ty!"řekl mu...

Pro Mizore - chan I.

17. září 2010 v 18:37 | Ataliana Clare Destiny Month |  Povídky na přání
Mizore - chan si přála abych ji napsala povídku na téma které si sama navrhla viz. Povídky na přání...

Návrat velice dobrého přítele aneb rivalita opět začíná....


Naruto se právě probudil ze snu. Čelo měl orosené. Od té doby co mu do břicha vletěl havran ústy do břicha, tak se mu ten okamžik zdál znovu a znovu. Právě byl na Hoře Myoboku. Tvrdě  podstupuval tvrdý tréning na žabího poustevníka. Hlavou mu pořád probíhaly ty Itachiho slova :" Sasukeho srdce je jak bílé plátno je jen na tobě jakou barvou ho natřeš." ale toho tolik netrápilo spíš to co se mu vždy zjevovalo. Byl to poslední dva dny Itachiho života v Konoze. Nechtěl na to myslet, nemohl na to myslet. Teď právě kdy probíhal jeho tréning. Ne, musel se soutředit na svůj tréning, aby ochránil Konohu. Zase před očima se mu zjevily radní a Itachi a třetí. Něco s ním nebylo v pořádku. Naruto byl tak hlučný, že dokonce probudil i dědu Žabáka.
"Naruto co se děje?" zeptal se ho rozespale.
"Měl jsem jenom zlý sen."zalhal věděl že to je něco víc co do něj dal Itachi aby se dozvěděl pravdu.Pravdu o Itachim.
"Tak běž spát ráno vstáváme." řekl děda Žabák a přealil se na druhou stranu od Naruta a usnul. Naruto si taktéž lehl a po půl hodince konečně usnul.

6 hodin ráno
Zase Naruto se probudil s oroseným čelem. Teď už ve snu slyšel jak se domlouvá s radními o vyvraždění klanu a důvodu proč tak mělo být. Tak tohle měla být pravda taková je pravda o Itachim? Ale proč by potom nezabil Sasukeho? říkal si sám pro sebe.
"A koukám že už jsi vzhůru pojď se najíst pak půjdeš trénovat." řekla stará žába
"Dobře hned tam půjdu." řekl a vstával. Bábi zatím odešla do kuchyně prostřít.
Naruto seděl u stolu s larvama, vážkama a přemíšlel o božském rámenu. Z jeho snění probudil děda Žabák.
"Jestli nesníš jídlo tak nebudem trénovat!"
"Cože?" a v duchu si představoval že před ním leží deset rámenů. Po velice chutné snídani si Naruto dal rande se záchodem asi tak půl hoďky pak se po něm začal schánět děda žabák...

Rocková skupina: Guild

17. září 2010 v 18:32 | Ataliana Clare Destiny Month |  Hudební skupiny










Měsíční svit 2.kapitola

17. září 2010 v 18:08 | Ataliana Clare Destiny Month
Tak máme tu slibovaný Měsíční svit. Po dlouhém dni u babi jsem něco máloo přepsala :D. Bohužel přijede babi z itálie tak budu pracovat a ne psát tak snad něco stihnu.

Měsíční svit 2. kapitola

...když jsem to už měla přečtené a dala jsem mu to zpět. "Jak se jmenuješ?" zeptal se. "Nejdřív ty." odvětila jsem. "Sabaku no Gaara a ty?"Ataliana Clare Destiny Month, těší mě."Co?" nechápal a tak jsem mu to vysvětlila. "Jmenuji se Ataliana Klára Předurčená Měsíci." Áha a odkud jsi? Podle tvého oblečení usuzuji, že nejsi ani z jedné vesnice." Z planety Země ve sluneční soustavy v Mléčné dráze a ty ?" Ze Suny no Také." Cože?" Vesnice skrytá v písku."Tu zemi neznám." a pomíjím že jsem v zemáku nejlepší! "Ani já tu tvou. Atali prosím řekneš mi jak si se sem dostala?" říkal a ukazoval na strop. "Hm" a podala jsem mu ten papírek. "Tohle jutsu neznám. Jinak jsem kazekage a nevím co s tebou mám dělat." Já ho, ale neposlouchala. Byla jsem přilepená u okna a dívala jsem se na Sunu a ukrutně jsem se třásla zimou. On si toho všiml a vyndal ze stolu mikinu a dal mi ji. "Dík" Jinak co máš v plánu tady dělat? Dám ti nabídku. Já tě vycvičím na kunoi a budeš si moct vydělávat a bydlení hmm u nás doma je hodně místa tak budeš bydlet u nás. Chtěla bys?" Taková nabídka se neodmítá. Beru." Tak jo." Ale máte to tu hezké, zamilovala jsem si to tu. Co je ale ten kazekage?" zeptala jsem se ho. "Ty vážně nevíš co to znamená?" Ne." odpověděla jsem mu stručně. "Je to ten nejlepší shinobi ve vesnici. Jedním slovem jsem vůdce." Takže jsi něco jako prezident nebo starosta, ale podle toho jak vypadáš ti není víc jak než sedmnáct." Máš dobrý úsudek je mi šestnáct." Mě taky." řekla jsem a zhroutila jsem se k zemi. Měla jsem štěstí, zachytil mě. Poslední co jsem viděla byli jeho vyděšené oči a jak spolu s ním mizím v písku.
Probudím se a zjistím že mám na sobě mikinu a že nejsem ve
svém pokoji. "Takže to nebyl sen. "Takže i ten hezkej kluk tady je." myslela nahlas. Dveře byly otevřené a v nich stál Gaara a v koutcích u pusy bylo vidět, že se usmívá. "Snídaně je připravená a oblečení máš tady na stole. Až se oblečeš tak přijď do kuchyně." řekl a odešel. "Ups tak to by bylo, ale jsem ráda že to nebyl sen." a objala polštář. Oblečení, které jsem si měla podle Gaary obléct byla černá minisukně, bílé tričko a nějaké opánky a dole pod oblečením byl hřeben a pinetky na sepnutí ofiny. Oblékla jsem se musela jsem si něco vymyslet s vlasy. Upletla jsem si jeden malý copánek, vlasy jsem si nechala rozpuštěné a ofinu jsem si sepnula pinetkami. Prohlédla jsem se v zrcadle a vyrazila na snídani.
"Dobré ráno." promluvila jsem trochu ztrapněle. "Taky." promluvil Gaara. "Můžeš si sednout a najíst se. K snídani je bento co udělala Temari a něco dalšího tak se najez dnes jsem se omluvil z práce kvůli rodinným důvodům." Dobré ráno Gaaro." řekla ospale dívka s žlutými vlasy sepnutými ve čtyřech culících. "Dobré." promluvil znovu Gaara a to taky platilo pro kluka s hnědými vlasy, který vyšel právě za tou dívkou se žlutými vlasy. "Dobrý Gaaro a tobě taky." řekl a ukázal na mě. "Taky." řekla jsem a usmála jsem se. Pak se tam objevila taky další holka. Měla rudé vlasy a jako jediná vypadala vyspale. "Dobrý ráno." řekla a šla si v pohodě sednout vedle mě. Otočila se na mě a promluvila:"Těší mě Nami Uzumaki a ty?" Ataliana Clare Destiny Month těší mě." řekla jsem a nastavila jsem ruku. Nami s ní potřásla a nyní se otočila na Gaaru který seděl na druhé straně stolu. "Tak Gaaro blahopřeji konečně sis našel holku hezkou, vychovanou a možná něco bude umět. Blahopřeji!" a otočila se na mě. Já byla zaskočená tak že jsem nic nemohla udělat a ona samovolně mi vzala ruku a potřásla s ní. Sourozenci Gaary byli zaskočeni. Gaara si toho všiml jak jsem jejich rychlostí zaskočená a tak radši tu situaci rychle vyřešil."Ona je moje kamarádka, kterou jsem objevil včera někdy v deset hodin večer a pak mi omdlela přímo k nohám. Tak jsem ji vzal k nám domů. Stačí?" říkal a doufal že ukončil velice žhavou debatu. Temari a Kankuro si oddychli a sedli si a nandali si snídani. Nami se ale nechtěla vzdát tak lehce jak si asi Gaara myslel."A co ta mikina s kterou spala a v tvém pokoji a v tvé posteli?" To jsem jako tu celou noc spala v jeho posteli? Jémině to se bude blbě vysvětlovat. Chudák Gaara. Myslela jsem si radši pro sebe. Temari a Kankurovi zaskočilo ta paprika, kterou měli v puse. "Tak Nami jak ty sama víš já NESPÍM a tu mikinu jsem ji půjčil, protože ji byla zima. Stačí?" zeptal se jí. "Ale ono se z toho něco vyvine, však mi ještě uvidíme. Já si počkám." řekla a pustila se do benta. "Tak abych tě představil mé rodině. Tohle je Temari." řekl a ukázal na blondýnku. "Temari tohle je Ataliana."Těší mě."řekla jsem a potřásly jsme si rukou. "Mimochodem Gaarova starší sestra i tady Kankura." a ukázala na hnědáka. Kankuro si vzal řeč radši pro sebe. "Mé jméno je Kankuro a kdyby jsi chtěla vědět cokoli o Gaarovi tak se ozvi." řekl a mrkl na mě. "Ataliana Clare Destiny Month a to druhý myslím že nebude potřeba." řekla jsem a usmála jsem se na něj. A taky jsem se pustila do jídla. Při snídani jsme se mě každý vyptával a odkud jsem a co mám ráda a tak. Dokonce jsem se dozvěděla něco o shinobi světě a Kankuro pořád mluvil jen o Gaarovi. Po delší
snídani se všichni odešli do práce a jen Gaara se mnou zůstal. Učil mě princip čakry, házení shurikenů a další věci.
Po lunárním měsíci jsem se musela vrátit. Večer v deset hodin jsem se vzbudila a šla jsem se podívat na noční Sunu. Gaara seděl na zemi a díval se také. Přisedla jsem si k němu a položila hlavu jemu na rameno. Společně jsme se dívali na měsíc. Najednou mi vlasy zestříbraly a já se vznášela ve vznášela ve vzduchu. Tajemný náhrdelník zářil. "Co to?" nevěděla jsem co se děje. Měsíční záře mířila ke mně a v posledních 10 vteřinách po mě Gaara stáhnul k sobě. Zašeptal mi do ucha: "Vrať se mi zdravá a živá." a dal mi pusu na tvář...

 DOUFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT. !!!

Vampire Knight 3.

17. září 2010 v 17:57 | Ataliana Clare Destiny Month
Tak další várka Vampire knight. Doufám že se bude líbit!!!