Měsíční svit

1. srpna 2010 v 10:56 | Ataliana Clare Destiny Month |  Měsíční svit
Nevím jak se vám to bude líbit. Ten začátek je ze snu tak nevím no. S dálšíma dvěma zakladatelkami jsme se dohodly že napíšeme příběh o sobě. Ale já plánuji napsat na mě kapitolovku. Zak tedy:



Měsíční svit
Kapitola 1. Trapný začátek
Běžím s jedním ANBU po louce. Měsíc je v úplňku. Můj stín je vidět. Mám na sobě stříbrný plášť se znakem Suny na zádech. Vyběhli jsme nahoru na louku.. Skládám tři pečetě: kůň, opice a tygr. Vykřiknu jméno mého jutsu. Osvítí mě a toho ANBU měsíční paprsky. Chvíli se nic neděje, ale pak nás měsíc kompletně pohltí a my padáme nicotou. Pak se objevíme na poušti nedaleko Suny. ANBU se někam vypařil a já zatím probíhám branou Suny. Slunce už zapadá. Běžím do pracovny Kazekageho. Asi si říkáte proč běžím. Měla jsem tu být už před 3 hodinami, protože Shikamaru a Temari měli svatbu. Doběhnu do jeho pracovny a není tam. Jdu se podívat na balkon. Je tam stojí a dívá se na svoji vesnici kterou ochraňuje jako kage. Přijdu blíž k němu. Vlepím mu pusu na tvář a omlouvám se mu, že jsem přišla pozdě.
BACKFLASH
Jestli se ptáte proč jsem přišla pozdě tak to je proto že jsem letuška v lidském světě. Dnes v lidském světě byla bouřka a tak byl let do České republiky opožděn o 1hodinu, 2hodiny trval let. Tam na mě čekal jeden ANBU ze Suny. Když jsem už měla sbaleno. Zbytek už znáte. Ptáte se proč jsem nepoužila nějaké jutsu?
Jednoduše ve světě lidí to nejde. Moje jutsu funguje jenom když je úplněk. Když jsem u Gaary svět lidí se zastaví. Nevím odkud jsem a kdo jsou mí rodiče, ale nejspíš mi zemřeli když jsem byla malá. Jmenuji se Ataliana Clare Destiny Month a budu Vám vyprávět můj příběh do této doby. Nejdřív, ale moje minulost. Když jsem byla malá dali mě do dětského domova. Chodil za mnou jeden člověk. Byla to žena. Chodila za mnou do mích šestnácti. Byla pro mě jako matka. Jediné co mi zanechala je stříbrný náhrdelník s měsícem v úplňku a svitek s přemísťovacím jutsem.
Když jsem ho poprvé použila tak jsem se objevila v kanceláři kazekageho. V Suně jsem zůstala lunární měsíc pak si mě měsíc sám vyzvedl a zavedl zpět na Zem. Mám černé vlasy a když je úplněk tak jsou stříbrné a i tak září. Mám modré pomněnkové oči. Myslím že mám i dobrou postavu. Moje hodnost je jounin. V Suně jsem považována za geniální. V současné době chodím a žiji s Gaarou. V Konoze se znám s mojí dobrou kámoškou Kushinou Uzumaki Namikaze a dále Sakurou, Inou, Tsunade, Jairou, Kakashim, Sasukem, Shikamarem, Yamatem, Rock Leem …. a spoustu dalšími. S Gaarou se znám od svých šestnácti. No i když byl kazekagem našel na mě čas. Ptáte jak a kdy jsme se seznámili? No bylo to trochu víc trapné. Jak jsem již řekla vyrůstala jsem v dětském domově. O mých šestnáctých narozeninách mě naštvaly jedny holky z děcáku. Bylo zrovna 10 hodin večer a tak jsem se ve svých nových balerínách rozběhla na ven. Běžela jsem na moje oblíbené místo kde mě nikdo nevyrušoval. Měla jsem na sobě jen modré velice krátké kraťásky,sexy bíle tílko s kytičkami a můj náhrdelník s měsícem. Lehnu si na trávu která je s udivením ještě suchá a brečím tohle mi dělali pořád když jsem měla narozeniny. Pak jsem si všimla svitku co jsem dostala od té ženy. Tak jsem si řekla že když to zkusím tak nic nezkazím. Složila jsem pečetě protože zrovna tyhle tři jsem znala. Nic se nedělo. Zkusila jsem to ještě jednou ale vykřikla jsem to jméno co bylo na papírku v tu chvíli jsem padala nicotou. Svítil mi přívěšek. A vyplivlo mě to přesně nad Gaaru. Měla jsem štěstí že se zrovna díval do stropu jinak bych 1. spadla na zem a nedej bože něco zlomila a za 2. měla bych krásný písečný pohřeb. Chytl mě. Dlouze jsme se na sebe koukaly. Byli jsme sebou zaraženi. On kde jsem se tu vzala a já kdo je on a kde to jsem. Pak mi sjely oči na ty jeho vlasy. Rudé vlasy dokonale doplňovali zelenkavé oči. Vypadalo to taky , že si mě prohlíží. Začervenala jsem se protože ještě nikdo nikdy si mě takhle neprohlížel. No jo já mám přeci na sobě ty krátké kraťásky a sexy bíle tričko. První co mi vypadlo z pusy bylo slovo "Emo" koho by nenapadlo kdyby viděl kluka s rudými vlasy, nějakým znakem na čele a s tlustými černými linkami na očích. Gaara si toho nevšímal. Vstal a vzal mě do náruče a posadil mě do křesla co měl před stolem. Pak si sám šel sednout do svého křesla. Pořád mě pozoroval já si říkala proč asi. Nakonec jsem si toho také všimla. Náhrdelník pořád zářil. Divné ticho prolomil Gaara svým dotazem na mě. "Odkud máš ten náhrdelník?" Já jsem byla vyjevená, že mluvil česky. Já jsem se nejdřív štípla do paže jestli to není sen, ale téměř ihned jsem vyjekla bolestí. Gaara se na mě díval jako kdybych byla z Marsu. "Jo ...hi... ten náhrdelník..." a sundávala jsem si ho "....ten jsem dostala ke svým šestnáctinám od jedné ženy která mě navštěvovala v děcáku." a podala jsem mu ho do ruky. Náhrdelník zhasl a vytrhl se mu z ruky a pověsil se mi zpět na krk. Gaara se na mě podíval a pak ihned vstal a hledal něco v knihovně za ním. Vytáhl velice starou knihu tedy vypadala tak podle svazku a položil ji na stůl přede mnou a začal něco horlivě hledat. Když už to konečně našel, trochu déle mu to trvalo, my to ukázal. Jsem se mu nedivila byla to tlustá bichle. Bylo to napsáno japonsky. Sice jsem milovala jazyky ale japonština nebyla mezi tím co jsem se učila. Nevěděla jsem co si počít, ale náhrdelník to za mě vyřešil sám. Vyletěl mi před oko a udělala se v něm tak velká dírka akorát na čtení. Podívala jsem se znovu do knihy. Teď jsem to viděla česky. Stálo tam něco o měsíční princezně bla bla bla že sestoupí z měsíce a bla bla bla něco tam dole provede bla bla bla a vrátí se zpět. Připadalo mi to jako pohádka od Walta Dysniho...

pokračování příště.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ataliana Clare Destiny Month Ataliana Clare Destiny Month | 1. srpna 2010 v 10:58 | Reagovat

Tak to tedy máš !!! ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama