Titánka

7. července 2010 v 10:06 | Ataliana Clare (Sabaku) Destiny Motnh
Každý den téhle dívky byl pořád stejný a tohle se mělo změnit. Právě se vracela ze školy.
"Mamí jsem doma"volala a hodila školní tašku do rohu svého pokoje. Chodila do 4.B na gymnáziu  v Savage. Měla kaštanové vlasy a štíhlou postavu. Byla vlastně taková "normální" dívka na planetě jménem Země. Jediná nenormální věc přece na ní jenom byla nikdy nebyla nemocná a to od rýmy až po chřipku. Byla nadaná ve všech přemětech, a proto si s ní nechtěli povídat, ale měla kamaráda velice dobrého kamaráda jmenoval se Alexandr Veliký, ale neměl nic společného s "tím" Alexandrem Velikým a taky byl zvláštní, ale jen jednou věcí se od ní lišil to se, ale dozvíte později. 
" To je dobře miláčku  a co vysvědčení?" zeptala se její matka ale věděla že to bude pořád stejné. " Ale jako vždycky" "takže samý jo?" " Ano " a sedla si na židli v kuchyni.  " uděla jsi mi mami ten bezva koláč s jahodami?" " ano Isabelo ten jak máš rada" a podala jí talíř s koláčem."hmm vypadá dobře jako vždycky" a už ho do sebe cpala. Už jste asi zjistili jak se jmenuje naše hlavní hrdinka  jmenuje se Isabela Mondeo. " Tak co těšíš se na novou školu?" " Mami ale vždyť víš že mi jdou všechny předměty a že jsem chtěla jít na Matfis abych zjistila jak příroda a různé věci fungují  a kdo je ovládá." Matka si jen vzdychla a potichu řekla tak aby to Isabela neslyšela : " jen kdybys věděla... " a otočila s e domyla nádobí. Isabela po lahodném koláči  nenápadně zdrhla¨k sobě do pokoje. Její pokoj byl no těžko se popisuje "Celé roční období" byly tu věci podobné zimě jiné jaru, podzimu a létu. Prostě byla to taková dobrá víla všeho. LEhla do postele a přemýšlela co bude dělat celé dva měsíce. Jaké to bude na vsoké škole v Anglii. Jazyky uměla no co říct spíš mistrovsky ovládala, tak jí to nemělo dělat problémy. Z jejího snění ji vyrušil zvuk domovního zvonku. Vstala a seběhla ze schodů a volala:" Mamí jdu se tam podívat" " Ano Isy" Otevřela dveře a stál v nich Alexandr její největší přítel pomalu už i bratr. Isabela ho objala a řekla: "Konečně jsi tu mamka má už hotový koláč" "Isabelo to je ALex?"" Ano " "Tak ho pusti dál" "Ano."zavolala vzala Alexe za ruku a dotáhla ho do předsíně"Mamka ti udělala tvůj oblíbený koláč borůvkový, tak se těš. Jo a pak jdeš se mnou nahoru ke mě do pokoje a pokoj už máš taky přichystaný." " Isi ty seš ale číslo!" "Alexandre neštvi mě!" " No tak promiň" řekl a rozcuchal jí vlasy . Isabela dostala nasupený pohled ale téměř ihned přestala. "Tak jo přiznávám jsem někdy číslo i v mých letech..." "Ty jsi stále pořád dítě ikdyž ti je 19" " Alexi ty víš že tě mám strašně moc ráda, beru tě za svého bratra a ty se ke mě chováš jako by mi bylo teprve 6 let." "No fakt promiň neudržel jsem se" jejich rozhovor vyrušilo matčino volání " Co tam děláte? Vedete nějaký moc vážný rozhovor nebo co? Ihned se pojďte najíst ikdyž je vám už 19let tak mě prosím poslouchejte!" " No jo mamí vždyť už jdem !" Zavolala jí zpátky " A ty se prosím u večeře  kroť dík"  a zašklebila se na něj . Potom si sedly ke stolu. Matka položila koláč Alexi na talíř a bylo vidět že se něčím trápí. Myslela na to co jí ta osoba řekla:" Musíš jim to říct musíme je připravit, za 3 roky to začne.Ano?"Ano povím jim to, ale vy tam pak příjdete."Ano, takže po jedné hodině příjdu. Zařiďte si to nějak." Teď jim ěla říct pravdu. Krutou pravdu a bála se jim to, říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama